Papírové růže, plyšáci a cukrová vata

   S kamarádem máme takovou tradici - každý rok chodíme na Matějskou pouť, a proto jsem i tento rok vyrazili. Byli jsme hodně brzo, ale bylo to dobře, protože tam nebylo tolik lidí, nebyl tam takový hluk a prostě menší zmatek. Jediná špatná věc byla, že nebyl nikdo na autodromu, a kdo by šel na autodrom, když nemá do koho vrážet? Nikdo. Proto mi ušla moje oblíbená atrakce: autodrom...

   Protože rezignujeme na placení vstupného, celou pouť jsem obešli parkem, kde jsem lehce prošli dveřmi v plotu a šli jsme směrem k pouti plání s tenisovými kurty. Bohužel jsme narazili na další plot, ale to nebyl problém, protože tam nikdo nebyl - tak jsme ho přelezli. A pak už jsme tam byli! Vylezli jsme u horské dráhy.

   Horských drah jsem se vždycky bála, ale teď jsem to zvládla! I minulý rok jsem to zvládla. I když se jich bojím méně, nezvládla jsem se koukat během těch "skluzavek". Ale pocit když to zvládnete? Boží!

Tady je video jak to vypadá na pražské horské dráze.

Když jste jednou na pouti, přece nemůžete vynechat střelnici! Z deseti ran jsem střelila pět, a jedné se dotkla. I když jsem myslela, že střílím na hezké květinky, dostala jsem nějaký podivný tulipán a dvě malý chudinky. Ale dvě opravdu hezké, tak alespoň něco! Po střelnici klasicky následoval strašidelný dům, který sice není vůbec strašidelný, ale já se bojím všeho, takže jsem se bála že se něčeho leknu - tak jsem měla celou dobou ruce na očích... Poslední atrakcí, kterou jsme navštívili byli labutě. Pěkně starý a dost nebezpečný labutě! Když jsme vyjeli nahoru, celá labuť se s námi zaklinkala. Na závěr jsme si koupili cukrovou vatu v tom nejstarším a nejlepším stánku co tam je - stánek č. 23, pokud tam v brzké době půjdete.

Více informací o Matějské pouti najdete TADY.